Mononoke a mikro azyl

Milujeme zvířata. Jak malá, tak ty velká. Jelikož máme zahradu, poskytujeme útočiště zachráněným / adoptovaným zvířatům. Bohužel jsou naše možnosti omezené, protože disponujeme velmi malým venkovním prostorem. Poskytujeme azyl malým zvířatům a to v omezeném množství, tak i v rámci druhové snášenlivosti.  Ale i tak jsme vytvořili domov pro naše kamarády. Každá skupina má svůj zateplený dřevěný domeček.

Mononoke. Mona. Mono. Moňasová. Občas Pažout. Taky Fokume.

Mononoke je čtvrtým nejstarším členem našho gangu. Narodila se osmého února roku 2017. Princeznu Mononoke jsme si přivezli jako 14 denní selátko. Netušíc, že jsme obdrželi mimino příliš brzy odtržené od mámy, jsme bojovali s časem - Mona nám nechtěla jíst. Naštěstí se rozjedla tak, že jí šmakuje až doteď.

Jako prcek obývala Pražské sídliště (Braník, Krč). Okouzlila místní staříky. Promenádovala se po parku na Pankráci, kde se nechala drbat dětmi, potetovanými kluky ze Švédska. Provokativně kroutila boky před pejskařemi, nechala se čuchat a olizovat. Dokonce byla miláčkem místního bezdomovce u kterého loudila pivo. Na konci roku 2018 se přestěhovala i s náma do Starého Města, kde bydlí doteď. Pražského ruchu i lidí si odvykla, takže se občas zalekne místních fanoušků za plotem. Jelikož je zvědavá, jde omrknout situaci. Říkáme cizím lidem, aby ke všem zvířatům za plotem přistupovali s respektem - nešahali a nekrmili.

Mononoke přes den řádí na zahradě a večer chodí spát k nám do podkroví. Má svůj pelíšek a plyšáky na spaní. Miluje koupání, drbání, ovesné vločky a pohanku. Venku se zlobí, když kdokoliv z rodiny ignoruje její femme fatale čakry, které čučí zpoza ohrady.

Pan Čenda. Čendík. Čendibád. Původně "Che" Guevara.

Čenda se narodil v roce 2007. Je to náš aktivní senior. Známnky stáří jeví pouze na srsti. Velmi čilá osobnost, která si vyžaduje pozornost, lásku, mazlení a piškoty. Čenda je adoptovaný. Přivezli jsme si ho jako štěně, kdy vzezřením vypadal něco mezi liškou a medvědem. Kolemjdoucí byli naprosto uneseni z jeho rasy. Často jsme slýchávali odkud máme štramáka. Jako šprým jsme si vymysleli medvědí rasu a okolí se této myšlence vůbec nebránilo.

Čenda velmi žárlí na ostatní psi a zvířata, musíme mu stále připomínat, že ho pořád máme moc rádi. Rád si hraje na "schovku", kdy se mu ostatní schovají a on je musí hledat. Narodil se ve znamení berana, takže občas ignoruje okolí a děla že neslyší, když mu něco říkáme. Moc neštěká. A když už, tak na horkovzdušné balony.

Na stará kolena se stal aktivním cestovatelem. Pendluje mezi Starým Městem u Frýdku a Prahou. Na procházce jsou mu cizí psi naprosto ukradení. Nemá zájem o seznamování. Pokud mu nějaký pes naruší osobní zónu, ožene se. Pan Čenda cizí psí zadky nečuchá.

K lidem je velmi přátelský, hodný, ale dělá mu problém sníst od cizích lidí pamlsek. Miluje koupání v řece. Dobrovolně se otužuje i v zimním období smočením 2/3 těla.

Milutka. Pípuška. Původně Stormy.

Původem Stormy, nyní už nějaký čas přejmenovaná Milutka. Adoptovali jsme ji od kamaráda, který nám zrzku přinesl jako malého bobka.

Její otec byl Wolwerine. Stormy je členem X-menů, ale pracuje v utajení a proto ji říkáme jiným jménem - Milutka. Její speciální schopnost spočívá v tom, že umí vysomrovat cokoliv. Příjde k vám, postaví se na zadní a vy prostě neodoláte.

Narodila se asi v roce 2016 (pokud si dobře pamatuji). Přes sezónu, kdy je venku teplo obývá venkovní výběh s Mononoke. Mononoke Milutku zbožňuje, protože ji masíruje záda pacičkama. Přes zimu je s námi doma.

Před nějakým časem nám začala chřadnout, hubnout, ale chuť k jídlu měla obrovskou. Naštěstí po veterinární péči se zotavila a pomalu přibírá zpět. 

Čertice

Čertice se narodila v Praze, myslím že to byl rok 2015. Adoptovaná. Je povahy velmi nebojácné, až sparťanské, nebojím se tvrdit že partyzánské. Sezoní venkovný výběh nerada opouští. Venku se ji velmi moc líbí. Obtížně se chytá, protože rádá hraje na honěnou a schovávanou. Kolikrát jsme ji, při velké bouřce a hromobytí, naháněli celi promáčení (a nezmiňuji ty špinavé kolena od bláta, když jmse ji prosili ať jde domů). Čertice je partyzánka! Nebojí se ničeho.

Je velmi otužilá, zdravé hmotnosti. Inu, ráda papá a taky na to vypadá. Jak se rozeběhne, třese se ji zadnice a celé bříško. Přes zimu obývá s námi vnitřní prostory domu. Troufám si říci, že by velmi ráda běhala v zimě po zahradě a věřím, že by se ani nezalekla sněhu. Jsme však starostliví opatrovníci a raději bereme morčátka přes zimní a velmi chladné dny domů. Mononoke, Milutka a Čertice mají přátelský vztah.

 

Fotogalerii Čertice později doplním!

Bělina

Bělina je kočka z jiného světa. Nebo podsvětí? Myslíme si, že ji tady zapomněli mimozemšťané, protože často napodobuje výraz těchto "emzáků".

Bělina a její sestra Máča se u nás objevily tak nějak náhodně. Sousedi tehdy rekonstruovali. Všimli jsme si vyhladovělých koťátek pod haldou čehosi. Moje máma začala koťata krmit. Bělina se ségrou měly velký strach, důvěra se budovala velmi dlouho. No a rázem tu máme emzáčka. Bělinu, kočku, která před vámi zdrhá když se na ni blně zašklebíte. Bělina je introvertní osobnost. Je ale strašně zvědavá a zároveň bojácná. Pěkně se to v ní pere. Od doby, co umřela její ségra Máča, se s námi začala více mazlit. Společnost Máče ji chybí a proto ji začala vyhledávat u nás. Občas nás překvapí ulovenou myškou. Nepohrdne kde jakým hmyzem. Nejradějí jí pavouky. A že máme pěkně tlusté pavouky! Pamatuji si, jak jsem viděla pavoupa pokoutníka, jak si to fičí přes pelech Běliny. Rázem čumím na Bělinu a na to, co jí kouká z pusy. Macatá velká noha pavouka.

Běluša mi dělá společnost v dílně, když sedím za strojem a šiju. Sedí venku na parapetu, pozoruje mě těmi mimozemskýma očima. Obcaš se protáhne nebo bubnuje packama o okno.

hledá se

Benzína

Benzína, kočičí výlupek. Benzínu jsem našla zapadlou v našem sklepním okně. Vytáhla jsem ji bohužel bez rukavic, takže mě dost ošklivě pokousala a dokonce i počůrala. Položím kotě na zem a rázem malý uličník zdrhá a chvilku o kočce nevíme. Jednoho dne se chystá přítel do práce. Startuje auto. Popojede do průjezdu. Zarazí ho intenzivní mňoukání pod kapotou. Nachází vedle nádrže benzínu Benzínu (ano, toto indiánské jméno si zasloužila podle této události). Benzínu vyndá a kotě zase zdrhá.

Další den sedíme venku a slyšíme mňoukání. Benzína se schovává za šopou (kůlnou). Při pohledu z očí do očí zdrhá. Benzína si nás chvilku oťukávala. Náhle už sedí pod stolem a pochtívá jídlo. Pak se nenadějete a sedí tenhle všivák vedle vás. Rozvaluje se na ležením od Máče a Běliny, i když již vlastní kočičí cimru. Usedlíkům se Benzína moc nezamlouvá. Máča je naštvaná. Malý kiddo Benzína prohání Bělinu tak, že Bělina odchází na několik týdnů.

Benzína se strašně ráda na oko bila. Fackovala vás a soutěžila v kousání do prstů - již však bez kousání do krve.

Byla velmi zavšivená. Jelikož nám už důvěřovala, nechala se odevzdaně koupat v odvšivovacím šampónu. 

Benzína byla nejlepší kámoškou Mononoke. Monu občas přátelsky kousla. Jezdila ji na zádech. Polehávala s ní v pelíšku.

Náš kočičí výlupek se však ztratil. Vůbec netušíme co se s ní stalo. :(

za duhovým mostem

Zvířata a přátelé, jenž nás opustila.

Luna

Luna se k nám dostala i se svou sestrou / kamarádkou Yuki. Byly zachráněné z míst, o kterých se vašim mazlíkům ani nesní. Velmi ošklivé místo plné týrání a hrůz. Holky toho museli vidět a zažít dost.

Poznala jsem již pár králíků, ale Luna byla naprosto nejbožejší králíčí byst. Velmi rychle si přivykla na můj hlas a mou ruku, která ji hladila po tváří a uších. Byla nesmírně společenská a zvídavá. Velmi rychle se začlenia mezi ostatní zvířata. Toužila si hrát s Monou. Mona o hry nestála, spíš na Lunu žárlila a odháněla ji. Luna to zkusila u Čendy, ale bohužel ani zde neuspěla, protože Čenda je největší žárlivka... Lunu odháněl a štěkal, když se chtěla k němu natěsnat. Luně nezbylo než to zkusit u koček. Kočka Bělina je mimozemšťan z jiného světa - svým emzáckým výrazem byla pozorovatelem, měla z králíka respekt a svou bezpečnou vzdálenost si hlídala. Je tu však ještě jedna kočka - Máča. Luna proháněla Máču po zahradě. Luna byla magická princezna. Kdykoliv jsem přišla na dolní zahradu, utíkala za mnou. Často jsme sedávaly vedle sebe a koukaly do plamenů ohně, kde Tonda škvařil něco dobrého na zub nebo staré krabice (Tonda je reinkarnovaný inkvizitor). Naše ušanda milovala teplo ohně.

Jednoho dne příjdu na zahradu, nikdo mě nevíta... najdu Lunu ležet vedle jejího domečku. Jde vidět, že mě pohledem prosí o pomoc. Je zle. Jedeme na veterinu. Zjistíme otravu. Vykloubenou a zlomenou kyčel. Stará rána, říkali. To jsem jim předtím na veterině říkala, že kulhá - přý že nic zlomenýho neměla, teď zase má. Honem hospitalizace. Řeším operaci za x-tisíc. Vše je již domluvené. Přes telefon mi radí jedná zlatá duše (studentka veteriny) co dělat. Naše veterina nemá dostatečné znalosti jak ji léčit. Lunu dostanu domů, že se zlepšuje. Luna mi přes noc umírá v bolestech. Druhý den ji vezu na veterinu. Nechávaj si ji na pozorování. Pak mi volají, že umřela. Mám zlomené srdce. Bulím a bulím.

Yuki

Zachráněná králičice, sestra/kamarádka Luny, která se k nám dostala skrze dobré duše. Jak už jsem psala u Luny, králíčci pocházeli z ohavných míst. Yuki byla introvertnější povahou než Luna, ale i přes to byla společenská. Králíčí holky jsme měly nejprve doma. Po 3 dnech byly vypuštěny do venkovní ohrady na zahradě. Za pár dní jsem našla Yuki ležet na boku. Měla oči dokořán a lapala po dechu. Uhynula.

Ze zdrojů víme, že sice žila v nehezkém prostředí, ale čistou klec i očkování měla. Takže jsme vyloučili závažné onemocnění. Mohla uhynout na stres - šok. Poznala však šimrání trávy, větrem čechranou srst a vlídnou ruku, která hladí. Umřela svobodná. To je nejdůležitější.

Mia a Yennefer

Holky pocházely ze soukroméhu chovu na maso. Majitelka chovala přibližně 30 králíků - samic a mláďat. Dle zdroje králící neměli čistou podestýlku. Byli nuceni ležet na svých výkalech. Nevětraný kotec velmi zapáchal. Po záchranné akci, kdy se ušáci dostali do náhradních rodin, se začaly projevovat zdravotní potíže. Červi, svrab a jiní paraziti, kokcidióza, myxomatóza- podotýkám, že se jednalo o chov králíčků na maso! Dotyční konzumovali tyto králíky, kteří žili v otřesných podmínkách.

Adoptovala jsem 2 králíčí vysloužilé chovné maminy. Bohužel je mi líto, že jsem informaci o stavu králíkarny jisté chovatelky neměla dříve. V mém opatrovnictví by zajisté skončily tak či tak, ale mohla bych se aspoň pokusit o včasnější léčbu. Veškeré lékařské výdaje za léčbu stojí nemalé peníze. Včasnější zásah veterináře je zajisté lepší.

Miu jsme byli nuceni nechat uspat. Její stav se velmi rychle zhoršoval. Léčba nezabírala. Myxomatóza jí požírala. Nechtěla jsem se dívat na to, jak se Mia trápí, nemohla ani dýchat a pohybovat se.

Yenn byla bojovnice. Léčili jsme ji na parazity a kokcidiózu. Měla podezření i na myxomatózu. Yenn se den ode dne lepšila. Po intenzivní léčbě to vypadalo, že se vyléčila. Kritických 14 dní měla již dávno za sebou. Přes naši snahu aby Yenn žila se nám ji nepodařilo ochránit. Naší krásnou králičici roztrhali sousedovic psi. Už jednou jsem viděla a zasahovala do situace, jak trhali malého srnečka, ale i zde se svou přítomností jsem byla totálně beznadějná.

Po tomto incidentu nás čeka (2021) rekonstrukce zahrady - zabezpečení ohrad před predátory. Venkovní výběh hlodavců budeme muset zmenšit a přemístit daleko od společného plotu. Je to na úkor prostoru, ale chceme mít bezpečný výběh daleko od psů.

El Máča

Máčula byla ségrou Běliny. Dostala se k nám se ségrou náhodně, jako malé hladové koťátko.

El Máča byla kočkou s kterou můžete tancovat po stole, balit ji do osušky jako Jezulátko, vozit v kočárku jako barbínu. Máča si nechala dělat vše a přitom vás nekousla ani nepoškrábala packou. Byla pro každou srandu.

Pokaždé nás chodila vítat. Zůčastnila se kde jaké práce na zahradě, kde jako hypnotizér pozorovala danou činnost. Byla společenskou kočkou. Veselou. Extrovertní.

Lovecké pudy koček jsou silně zakořeněné. El Máča nám nosila ulovené myšky před dveře. Často z nich nic nezbylo. V případě ulovené malé potápky, kterou hrdě nosila po zahradě, jsme již s našim svědomím zasáhnout museli. Potápku se nám však podařilo zachránit.

O Máče mluvím v minulém čase, jelikož byla sražená autem. Musím podotknout, že bydlíme u cesty. Nešťastné to místo pro kočky a ježky. V obci máme 40, ale místní si hrajou na Niki Laudu - překračování povolené jízdy je na denním pořádku. Člověk, který Máču srazil, ujel. Kočička měla uraženou spodní čelist s jazykem venku a vnitřní zranění. Ztratila velmi krve. Naříkala. Bylo to velmi zlé. Máču jsme museli uspat.

Roníček

Roník k nám přišel sám. Najednou se objevil. Byl velmi podobný vzezřením El Máče, jen měl mohutnější stavbu těla s nabušeným ocasem. Roník byl nejmazlivější kočkou s kterou jsme se setkali. Stále jsme se přesvědčovali, zda-li to není pes převlečený za kocoura. Kocour s psím vystupováním. Naprostý unikát! Byl velmi zvědavý a vše ho fascinovalo. I naučné učebnice či domácí úkoly, kde asistoval... ležel na khihách. Měl kocouří pohled, velmi moudrý.

Rád fackoval morčata. Jeho fackování jsme brali zcela vážně a naše morčecí holky bez dozoru ven nikdy nepouštěly. Bůh ví, co by jim Roník provedl.

Bohužel již s námi není.

 

Fotografii později doplním.

Ferenc a Pitralon

Na fotce je jenom jeden z hermafroditů. Ferenc a Pitralon byli šneci z daleké Afriky.

Kluky jsem obdržela od kolegyně z brigády, kdy si je pořídila a chtěla se jich zbavit. Moje empatie zachraňovat byla zase rázem tu. Přinesla mi je v plastové průhledné nádobě od bonbónů. Bez víčka. Tvrdila, že nevylízaj. Jenom čučej, ale netroufnout si vylézt. Doma je uložím vedle nočního stolku. Ráno se probudím a šneci nikde. Jednoho najdu na igelitce u topení, druhý zdrhal za skříň. Klukům jsem otvor zakryla novinama s průduchy. Na druhý den najdu ožrané noviny. Po šnecích ani stopy. Po urputném hledání naleznu pacholky. Kluci mi zalezli za mražák. Až za tu mřížku vedle motoru. Šprajcli se tam. Opatrně je vyndám. Následující dny tráví v nové velké průhledné nádobě s víkem s průduchama. 

Hoši ale neskutečně rostli. Z 1kk se stěhují do 2+1, následně do 3kk, poté do 4+2. Ikeácká plastová průhledná nádoba to jistí. 

Ferenc a Pitralon rychle zdrhaj. Často jsme si hrávali na schovávanou. Skoro nedýchajíc a zadržujíc smích se mi schovávali a měli ze mne srandu. Volám: "Ferenci! Pitralone!" A nic. Darebáci. :)

Afričtí hoši byli velmi mazliví. Nabáli se. Často jsem jim česala prstem ofinku na hlavě. Hoši milovali venčení na trávě. Měli rádi listy pampelišky, okurku a ledový salát. Denně sjížděli lajnu vápníku pro zpevnění ulity.

Uhynuli mi po 8 letech, což je pro šneky chovaných v zajetí asi rekord.